Tak jsme uspesne dokoncili nataceni Zero. Doufejme, ze strih se povede a ja v to pevne verim, protoze jedna z nejlepsich strihacek co znam na nem bude pracovat! Takze to bude bomba! Foto me a Lea pri skonceni nataceni. Slumdog Millionaire jsem videl dnes v mistnim Novozelandskem mega kine. Tolik mista na nohy jsem uz dlouho nemel. Paradni. Film…film jsem trosku rozpacitej, ale urcite jeden z tech lepsich letos. Vybornej soundtrack kterej jsem si ihned za 8 dolaru koupil pres iTunes.
Monthly Archives: January 2009
Page 0 of 2
Zpět na NZ a Než se táta vrátí…
Takže jsem zpět na Novém Zélandu v Aucklandu a pracujeme na dodělání našeho filmečku “Zero”. Víc informací podám snad později, jsem nějakej vypsanej či co. Každopádně návrat se bude konat v první polovině Února, pokud teda nedostanu nabídku dělat toho Hobita 
Ale Peter Jackson se stále neozval a maj to dost obšancovaný mexičani s Guillermo Navaro jako kameraman. Alespoň myslím.
NSTV neboli Než se táta vrátí má super novinku a to, že se zřejmě neskončí u seriálu, ale uvidíte naší práci také v kině! Takže se těšte, bude to nářez.
Návrat z Tulagi
Takže jsem dlouho nepsal, protože v Tulagi je člověk opravdu krásně odříznut od světa. Tulagi je ostrůvek v souostroví Florida naproti Guadalcanalu na Šalamounových ostrovech. Celá oblast byla velmi činná za druhé světové války a proto se také kanálu mezi ostrovy říká Iron Bottom Sound, neboli Železné dno. Bylo zde potopeno mnoho lodí ve třech velkých námořních bitvách mezi spojenci a imperiálním japonskem. Málo lodí, se najde které se dají takhle potápět. Byl jsem 594 člověk co se potopil k USS Aaron Ward do 71m pod mořem. Mám za sebou výcvik Advaced Nitrox, Decompression Procedures a Extended Range Intro (to jsem nemohl dodelat, pac se mi jeden den udelalo dost soufl takze jsem se dyl nepotapel) Mno byla to krása. Ted zpet na Zealand a pak si konecne probojovat cestu zpet do studene Prahy. Vsechny vas zdravim!
First News From Solomon Islands!
Takže zdravím z Guadalcanalu, z míst kde se odehrávali jedny z nejtěžších a válku obracejících bitev v pacifiku. Zítra jedu na tour po východním a západním bitevním poli a další den ránno odjíždím lodí na Tulagi, kde se budu další týden potápět. Co mě přivítalo, tak kromě strašného dusna, také všudy přítomné nápisy Prevent HIV/AIDS and Zastavte šíření. Jeden kapesní zlodějíček, co si mě chtěl vyhlédnout a nachytat na švestkách, ale místní ho vypoklonkovali dřív než jsme se dostali do konfliktu. A Betelnut, což je místní “něco jako kava” Všichni to tu žvejkaj, ma to nějaké drogové účinky a prý narodníl od kavy, která vás zrelaxuje, je betelnut dobrý že pak mluvíte a mluvíte. Akorat máte uplně červenou pusu, jako kdyby vám dal někdo přes pusu. Takže druhá světová válka zítra a pak zaj jen potápění. Termín návratu do Aucklandu se mění na 23.1.
Vzhuru na Solomons Islands
Neplést si Lososa a Krále Šalamouna, jo já vim dit se to píše jinak. Zítra v 7 vyrážím. Zatím přemýšlím o zkrácení pobytu tam. Změna zpět do Vily stojí 2500VATU ale zpět do Aucklandu stojí 16 000 VATU! Což je tedy dost. Tedy držte palce v dalším cestování. Další fotografie zpracovavám. Jo a stopnul jsem si mistni policajty kdyz jsem sel s kava baru, kde pro zmenu byly zas skoro vsichni bily majitele resortu.
Poslední den potápění
Tak jsem měl včera poslední ponor ke Coolidge. Měl jsem mít Gunlet (nebo jak se to jmenuje) tour. V prostředku lodi jsme se měli ponořit do 40m, pak plavat k zádi do 60m a skrz celou loď proplout až k přídi a tam ji opustit “chain lockerem”. Byl bohužel velmi silný proud. Tak, že jsem se do středu lodi musel přitahovat po bójkovém laně a předtím jsem dost plaval. Když jsme byli u lodi, měl jsem pocit, že námahy bylo příliš na ponor do 60m a tak jsem odklonil ponor lehčím směrem. Pluli jsme k “Lady” kde jsem udělal několik fotek a pak ještě středem lodi k příďi. Byl to super zážitek, viděl jsem pušky, helmy a další věci. Byla to parádní poslední projížďka vlakem. Odpoledne sme jeli kousek dál na Million Dollar Point. Kde američané po válce vyhodily do moře skoro všechnu techniku co na ostrově měli. Frantíci ji něchtěli koupit a američane ji nechtěli a nemohli přivést zpět do USA. A hlavně chtěli bejt brzo doma. Takže je to obrovská ale obrovská halda buldozeru, naklaďáků a jiného bordelu. O velikosti svědčí fakt, že po válce a době kdy američane odešli dokázali podnikavci vylovit 16 buldozérů, vyčistit je a poslat do Australie. Mno a můj součet škod. 19 ponorů, 2 přídavné láhve a pár baterek suma sumárum 89.500 VATU. + rozbité hodinky Suunto D9 + ztracená baterka/signálka. A jak by řekli v reklamě na MasterCard, všechny ty zážitky – nevyčíslitelné. Teď jedu na jednu z nejlepších pláží na světě. Champagne Beach a pak do Blue Holes a pak se uvidí. Zítra již Solomon Islands.
Takem Blong Mia
Tak tady trošku nelegálně hudba z filmu Thin Red Line, která skvěle sedí k ostrovům tady a pocitům. Puste si ji k fotkám! Song god-u-tekem-blong ve formátu M4A iTunes z filmu Thin Red Line
Svatba byla
První informací je, že potápěcí hodinky jsou zatím nefunkční. Přepnuli se do nějakého testovacího režimu z kterého nelze vystoupit. Navíc tlačítko Select se samo mačká a tak jsou hodinky stále v módu kompasu. To bude drahá oprava.
A jaká byla nebo spíš je Vanuatská svatba. Měla končit před půl dvanáctou. Je půl jedný a regge a mistní string bad vesele vyhrává dál. A v duchu časového prodlení se to neslo celé. Oficialní začátek měl být ve čtyři. Kdy to nějak tak začlo. Ale nevěsta přijela až v šest. Pak křesťanský, veskrze křesťanský obřad a poté se jelo na defilé do města. U toho jsem nebyl, ale mezitím se tu připravovali pokrmy a rozlévala se Kava. Continue reading ‘Svatba byla’
Tradiční soutěž o pohled
Takže je tu asi 8 pohledů s krásnou Vanuatskou známkou a mým napsaným obsahem. Takže kdo si dřív napíše o pohled vyhrává. Maminka a Jana samozřejmě mají už pohled automaticky, takže ty nehrajou Ale ostatní napište!
Svatba in paradise
Nene, ne moje, nebojte, ani ty Jani, to bys vedela prece ne? V nasem Beachfront Resortu je svatba. Meleanska ni-Vanuatu lidi. Tak jsem zvedavej co prinese, aspon nejaka zmena. Jinak je tu hnusne. Opravdova mokra sezona akorat zacala. Uz sem tak 4 dny nevidel slunicko. Furt prsi. Dokonce to vypadalo ze zaziju cyklon, ale nejak z toho seslo, bohuzel. Nebo bohudik. Vcera jsem byl na nocnim ponoru, je tu spousta svetelkujicich rybicek, kterym svitej oci. Vubec nechapu na co takovou funkci maj. No a dnes je tu patek a ja v utery odjizdim na Solomonovy ostrovy. Tak se uvidi jaka tam bude komunikace, ale spis vyrazne horsi.
Hodinky v ráji
Jsou dny v ráji štastné a jsou konce dnů na h…no. Jeden takový konec je dnes. Začal slibně. Po žaludečno-střevních potížích jsem se šel opět potápět. Úžasným překvapením na molu byl fakt, že se nás potápí jen 6 a že je zde 6 průvodců. Ne všichni měli samostatného průvodce, ale já ho měl, takže jsem měl privatní tůru. Continue reading ‘Hodinky v ráji’
Gramatika věda je…
Tak jak tak po sobě čtu ty články, tak se musim omluvit za pravopisné chyby, které jsou někdy až otřesné. No jo, ale to bych zas nebyl ja, kdyby tam nebyli. Není čas je opravit odsud, protože za hodinu internetu toho moc nestihnete. Navíc jeho spolehlivost hraničí s jeho rychlostí.
Taky jsem díky skvělému programu CHDK neboli Canon Hack Development Kit dokázal, že muj stařičký IXUS 750 dokáže fotit v RAW! Takže podvodní fotografie budou lepší a lepší!
Potápění na President Coolidge
Takže jaké je potápění na nejdostupnějším vraku na světě? Ranno cirka v 8 hodin vás naloží do minivanu a objedou sváma ještě několik dalších hotelů a resortů, takže se i stane, že je ten mini bus uplně narvanej a jede v něm asi 16 lidi. Místní Lugaville je ospalé městečko, které stále žije z americké přítomnosti během WWII. Američané zde postavili skoro všechno. V době kdy jsem přišli tu byli kmeny, které stále holdovali canibalismu a head-hunterství. Takže všechny ulice tu postavili američané, vetšina budou jsou plechové hangáry Qunthut, které pro různé účely zde postavili a i všechny místní letiště z kterých funguje jen jedno. Tedy když máte všechny lidi, jedete asi 5 minut za okraj města, kde končí vyasfaltovana silnice a začíná kdysi vyasfaltovaná silnice nyní s pořádnejma kalužema a dírama. Tady se prodrkotáte asi za 15 minut k odbočce, která vás zavede k soukromému vstupu k vraku. Continue reading ‘Potápění na President Coolidge’
Ne moc fajn den v raji
Tak jsem asi něco špatnýho snědl. Už podruhé jsem vynechal potápění. Poprvé jsem byl děsně unavenej po ponoru do 50m k bazénu v zádi lodi. Dnes přišly krušné chvíle v ráji. V 30 stupňovém horku stonat, není nic moc. Každopádně už to snad přechází. Jdu si dát kousek ryby a suchou rejži. Buď to byla ta včerejší pizza nebo ta sklenka včerejšího vína, každopádně mi je ble ať pomyslim na jakoukoliv z těchto věcí.
O tom božském kaňoningu už jsem psal? Asi jo. Včera jsem se šel potápět na reef neboli útes. A stojí to tu pěkně za prd. Jediný co tu maj je spousta korálů. S potápěním v Egyptě se to nedá srovnat. Jediný co to opravdu tahne je tedy ten vrak. A při ponoru jsem ztratil svou baterku/signalní maják. Vyndaval jsem si nafukovaci dekompresní bóji a v té samé kapse jsem měl tu baterku. Hned jsem si uvědomil, že mi musela vypadnout. Díval jsem se jak jsem mohl, ale nenasel jsem ji. Zapadla někam mezi korály. Stravil jsem hledáním asi 10 minut. Takže můj dekompresní čas spadnul na cca 10 minut mezi 6 – 3 metry. Vysel jsem tam na laně, dno bylo nějakých 13 metrů, a viditelnost byla tak 7m takže jsem neviděl dno. Nic moc, sám být uprostřed modrého oceánu na bójce, kterou slabší drift někam unáší. Nademnou kroužila naše loď, protože všichni už byly zpět, a já furt nemohl. Ještě 6 minut…dlouhá doba.
Než sme udělali tenhle druhej ponor, zastavili jsme se na moc super plažičce poblíž. Nikde nikdo, žadný budovy, jen popadaný stromy a přístup z moře. To byl můj paradise včera.
Doufám, že potápění na Solomonových ostrovech bude lepší než tady co do fauny a flory! A viditelnosti. Viditelnost tady je fakt na prd.
Canyoning a Milenium Cave
Tak dneska, jsem si odpocinul od potapeni a jel jsem na trek k Milenium Cave. Byl to naprosto uzasnej trek. Napred jsme jeli asi hodinu autem jungli doprostred ostrova. Pak jsme slyi do jedne vesnice a odtud do druhe, kde nam ukazali mapu co se bude dit. Pak dalsi hodinu a pul jsme sli k Milenium Cave. A co to bylo za trek! Po zebrikach v bahne, pres skaly, brodit se potokem. Opravdu narocne az se mi klepali nohy, jak jsem nebyl pripravenej na takove prevyseni. Jeskyne byla uzasna velika a v ni jsme sli vodou az na druhy konec. V jeskyni zijou netopyri a vlastovky a takovy brouci jako Weta. Cestou jsme potkali i vodopad. Kdyz jsme vylezli a dali si foto, tak jsme meli svuj lunch a nasledovala etapa Canyoningu kde lezete korytem reky v proudu vody dolu. Pak skocite v klidnejsim useku do vody a ten vas nese na nafukovacim kole krasnou scenerii zapomenuteho sveta az ke konecne stanici. Tam vas ceka vystup vodopadkama kolmo vzhuru a pres plane se dostanete zpet k vesnici jedna a dve. A pak domu. Cely od bahna, trosku pokopan od kamenu, nebo ja vlastne kopal je. A par komaru. V aute jsem usnul ze mi malem upadla hlava. Vecere byla v mistni “cinske” restauraci Ocean King, kde jsem si dal za 256Kc kopec krevet! Vice fotek v GALERII!!!